Bez cukrů? Bez přídavku cukrů? Nebo nesprávné tvrzení?

DATUM ZVEŘEJNĚNÍ ČLÁNKU, 15.04.2023

Pojďme se společně podívat na výživová tvrzení týkající se cukru. Pozoruji, že právní předpisy jsou v některých bodech nejasné a neúplné, odvětví jim zcela nerozumí a na trhu se dokonce objevuje nesprávné označování.

Při posuzování tématu budeme vycházet z tureckého potravinového práva, obecných potravinových předpisů EU, EFSA, FDA, WHO a Codex Alimentarius.

Část 1: Tvrzení „bez cukrů“

Nejprve se podívejme na ustanovení tureckého potravinového práva, které určuje, jaké potraviny lze označovat jako „bez cukrů“ a „bez přídavku cukrů“.

Pravidla pro tvrzení o obsahu cukrů

Cukry	Nízký obsah	Obsah cukrů ve 100 g pevného výrobku nesmí být vyšší než 5 g nebo obsah cukrů ve 100 mL tekutého výrobku nesmí být vyšší než 2,5 g.
	Bez cukrů	Obsah cukrů ve 100 g pevného výrobku nebo ve 100 mL tekutého výrobku nesmí být vyšší než 0,5 g.
	Bez přídavku cukrů	Potravina nesmí obsahovat žádné monosacharidy ani disacharidy ani jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti. Pokud se v potravině cukry vyskytují přirozeně, musí být na etiketě uvedeno také sdělení „OBSAHUJE PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍ CUKRY“.

Poznámka 1: Tvrzení o nízkém obsahu v tomto článku neprobíráme, protože pochopení ustanovení „bez cukrů“ umožní pochopit i ustanovení o nízkém obsahu.

Jak je z výše uvedeného ustanovení patrné, aby bylo možné potravinu popsat a označit jako „bez cukrů“, smí obsahovat nejvýše 0,5 % cukrů.

Ustanovení je jasné, ale abychom mu porozuměli, musíme se podívat na definici cukrů.

Může totiž vyvstat otázka: máme polyoly považovat za cukry? Sorbitol je přece monosacharid a maltitol disacharid.

Právě v tomto bodě může docházet k nejasnostem.

Lze například potravinu obsahující maltitol, která má ve 100 g 0,3 g cukrů, označit jako „bez cukrů“?

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme se nejprve podívat na definici cukrů.

Z toho vyplývá, že pokud potravina obsahuje ve 100 g nejvýše 0,5 g cukrů, ať už přirozeně přítomných, nebo přidaných během zpracování, lze ji označit jako „bez cukrů“.

Poznámka 2: V Turecku žádný z právních předpisů, kterými se řídíme, neuvádí, že pro označení „bez cukrů“ nesměl být do dané potraviny přidán cukr.

Vrátíme-li se k výše uvedené otázce, potraviny obsahující maltitol nebo jiné polyoly lze označit jako „bez cukrů“, pokud splňují podmínky tohoto tvrzení.

Část 2: Bez přídavku cukrů

ČÁST 1 [2.1]

Nyní přejděme k tvrzení „bez přídavku cukrů“.

Toto tvrzení se jeví jako složité a právní předpisy je zcela nevyjasňují.

Čtyři instituce — EU/EFSA, FDA, FAO/Codex Alimentarius a WHO — se v této souvislosti v definicích cukrů liší.

Z těchto čtyř institucí přistupují k tématu nejpřísněji a plně je objasňují FDA a FAO/Codex Alimentarius.

Níže jsou uvedena shrnutí definic a pokynů těchto čtyř institucí.

Úplné znění výše uvedených definic a pokynů najdete v části s odkazy.

Protože se nyní zabýváme tureckým potravinovým právem, posuďme téma podle něj.

Příslušné ustanovení tureckého potravinového práva zní následovně.

Pravidla pro tvrzení o obsahu cukrů

Cukry	Nízký obsah	Obsah cukrů ve 100 g pevného výrobku nesmí být vyšší než 5 g nebo obsah cukrů ve 100 mL tekutého výrobku nesmí být vyšší než 2,5 g.
	Bez cukrů	Obsah cukrů ve 100 g pevného výrobku nebo ve 100 mL tekutého výrobku nesmí být vyšší než 0,5 g.
	Bez přídavku cukrů	Potravina nesmí obsahovat žádné monosacharidy ani disacharidy ani jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti. Pokud se v potravině cukry vyskytují přirozeně, musí být na etiketě uvedeno také sdělení „OBSAHUJE PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍ CUKRY“.

Projděme si ustanovení po jednotlivých částech.

Ustanovení říká:

Potravina nesmí obsahovat žádné monosacharidy ani disacharidy ani jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti.

Rozdělme větu na dvě části, aniž bychom změnili její význam:

1- Potravina nesmí obsahovat žádné monosacharidy ani disacharidy.

2- Ani jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti.

Zní to jasně, že? Nesmí obsahovat monosacharidy ani disacharidy. Máme tedy rozumět tomu, že potravina za žádných okolností nesmí obsahovat monosacharidy ani disacharidy? Zde ale vzniká rozpor, protože druhá část ustanovení říká:

Pokud se v potravině cukry vyskytují přirozeně, musí být na etiketě uvedeno také sdělení „OBSAHUJE PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍ CUKRY“.

Napadne nás tedy, zda nejde o problém s překladem, a podíváme se na původní znění ustanovení v předpisech EU.

Při pohledu na původní ustanovení jsou formulace jasné:

1- výrobek neobsahuje žádné přidané monosacharidy ani disacharidy

Je tedy zřejmé, že jde o problém s překladem. Z toho vyplývá, že se máme zabývat tím, zda byly monosacharidy nebo disacharidy přidány, nikoli tím, zda je potravina obsahuje.

A CO POLYOLY? O TĚCH SE NEMLUVÍ!

Podívejme se na následující příklad:

Představte si potravinu, která přirozeně obsahuje 5 % cukrů a do které se přidává maltitol. Jak by v takovém případě mělo znít výživové tvrzení?

Protože potravina obsahuje 5 % cukrů, nelze ji označit jako „bez cukrů“.

Protože byl přidán maltitol, neměla by být označena ani jako „bez přídavku cukrů“, jelikož maltitol je disacharid a právní předpisy pro toto tvrzení stanoví, že disacharidy nesmějí být přidány, a neobsahují formulaci vylučující polyoly.

Je to však logické?

Pokud je obsah cukrů v potravině ≤ 0,5 %, lze po přidání maltitolu použít tvrzení „bez cukrů“, ale nikoli „bez přídavku cukrů“. Bez vědeckého zdůvodnění jde o rozpor. Proto by do druhé části příslušného ustanovení, která definuje „bez přídavku cukrů“, mělo být doplněno vyloučení polyolů.

Má výrobce při zkoumání předpisů uvažovat takto?

„U tvrzení «bez přídavku cukrů» není uvedeno, že jsou polyoly vyloučeny, ale samotný název říká «bez přídavku cukrů» a polyoly jsou z definice cukrů vyloučeny, takže mohu výrobek takto označit i po přidání polyolu.“

Ustanovení právního předpisu má být jasné a srozumitelné. FDA* a Codex Alimentarius tuto otázku formulovaly jasně a srozumitelně** a uvedly, že dotčené vstupní složky nesmějí být cukry. Příslušné ustanovení Tureckého potravinového kodexu však neupřesňuje „hovořím o cukrech“, a proto těm, kdo se jím řídí, není jasné, jak postupovat.

*Příslušná formulace FDA:

Výrazy „bez přídavku cukru“, „bez přidaného cukru“ nebo „cukr nebyl přidán“ lze použít pouze tehdy, pokud:

(i) Během zpracování nebo balení nebylo přidáno žádné množství cukrů ve smyslu § 101.9(c)(6)(ii) ani žádná jiná složka obsahující cukry, která funkčně nahrazuje přidané cukry; a

(ii) Výrobek neobsahuje složku obsahující přidané cukry, jako je džem, želé nebo koncentrovaná ovocná šťáva; a

**Příslušná formulace Codex Alimentarius:

(a) Do potraviny nebyly přidány žádné cukry (příklady: sacharóza, glukóza, med, melasa, kukuřičný sirup atd.);

ČÁST 2 [2.2]

Nyní se podívejme na druhý úsek první části ustanovení.

Pravidla pro tvrzení o obsahu cukrů

Bez přídavku cukrů	Potravina nesmí obsahovat žádné monosacharidy ani disacharidy ani jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti. Pokud se v potravině cukry vyskytují přirozeně, musí být na etiketě uvedeno také sdělení „OBSAHUJE PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍ CUKRY“.

Potravina nesmí obsahovat […] jinou potravinu přidanou pro její sladivé vlastnosti.

Tato formulace se zdá jasná a lze jí rozumět tak, že se do potraviny nesmí přidávat jiná potravina pro její sladivé vlastnosti.

Je však třeba položit následující otázky:

Jakým způsobem dozorový orgán zjistí, za jakým účelem byla určitá složka do potraviny přidána?

Jak má například výrobce označit svůj výrobek, pokud do něj přidává med?

Pokud výrobce přidá med za účelem slazení, označí výrobek jako „bez přídavku cukrů“ a následně jej zkontroluje dozorový orgán, jaké rozhodnutí padne?

Pokud výrobce obdrží sdělení „použili jste med ke slazení, proto je označení «bez přídavku cukrů» v rozporu s předpisy“ a odpoví „ne, použil jsem med jako pojivo, plnidlo nebo pro jeho funkční vlastnosti“, jak bude dozorový orgán postupovat?

Vždyť úmysly nelze číst.

Toto ustanovení se tedy jeví jako nevyjasněné a otevřené zneužití.

Situace popsaná na příkladu medu platí také pro koncentrát ovocné šťávy a podobné výrobky, které lze do potravin přidávat jako náhradu cukru.

Jsou na pultech obchodů značky, které toho zneužívají?

Výše jsme uvedli, že FDA tuto otázku řeší přísněji a jasněji.

Z následující formulace FDA je patrné, že výrobky jako med jsou jednoznačně považovány za cukry.

Definice FDA tedy jednoznačně předchází této situaci, která je otevřená zneužití a v níž technicky nelze prokázat porušení předpisů.

Stejně jako FDA definuje tuto otázku jasně také Codex Alimentarius.